Linie Kaslů a Matoušků ve Střížovicích    

Linie Kaslů a Matoušků žijících ve Střížovicích na čp.12, čp.45, čp.82, čp.121 a čp.91

 

   
 
ze Knih u Řeneč
     
 
   
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 


Rod Matoušků pochází z Knih u Řeneč. Podle zápisů v gruntovních knihách — citovaných ve střížovických kronikách — koupil v r.1695 Petr Matoušek Poubovský dvůr na čp.12., kde začal hospodařit. Bratr Jakub Matoušek mezitím vystavěl chalupu naproti v místě čp.45, kde po něm žily tři další generace Matoušků.

Rod Kaslů se na čp.12 dostává sňatkem dcery Petra s Annou Matouškovou v r. 1763; od Petra se říká na dvoře u Petrů. První strohé informace o rodu Kaslů jsou uváděné v rodokmenu, který sestavil Vojtěch Kasl (*1896, +1990), přepsaná a doplněná verze je k vidění zde. Jako první je zde zmiňován Šimon Kasl narozen někdy kolem r.1655. Informace z této doby jsou nicméně velmi nepřesné; třeba, že rod Keslů, který se podle zmínky v obecní kronice (v 1. knize) na str. 44 * usadil na čp.12 v období po třicetileté válce s příchodem dělníků z Německa; podle záznamů v gruntovních knihách — citovaných ve střížovických kronikách — však hospodařil na tomto dvoře v r.1654 Jan Poub. Mohl se zde ale přesto krejčí Kesl usadit na krátkou dobu těsně před tím, protože kronika jej uvádí jako "chalupníka", a ten mohl snadněji změnit místo. Ale to jsou jen úvahy. Ve skutečnosti to, odkud Kaslové přesně pocházejí a je-li opravdu jméno Kasl od jména Kesl nevíme.(oprava: Netunická kronika uvádí koncem 19 stol. rod Kaslů na č.p. 12 v Netunicích {str.27}. Rod který přišel z Německa se tak zřejmě skutečně usadil tam, a až některá z dalších generací se přestěhovala do Střížovic.)

Díky vedenému rodokmenu v případě větve Kaslů, jsou nám známa — v pozdější době — už přesná data narození, sňatku a úmrtí. Rodokmen Matoušků se chystal sestavit kronikář Václav Matoušek, ale k jeho vyhotovení v důsledku úmrtí už nedošlo. Musíme se tedy spokojit s posloupností bez přesných údajů — často jsou v kronikách zmiňovány jen změny nemovitostí, jako je tomu u Jakuba, Matouše, Šimona na čp.45.

Kromě celé řady jasných záznamů je ve větvi Matoušků jeden otazník způsoben shodou jmen. Ze záznamů citovaných v kronice víme, že syn Šimona František se přiženil do Nebylov a chalupu po otci prodal — shodou náhod také — Františku Matouškovi, který byl z Chocenického Újezda, kde žil a pracoval na pile. Od té doby se říkalo na čp.42 u Pilařů. Krátce na to ale chalupa vyhořela a nový vlastník prodává spáleniště roku 1875 Václavu Hrabětovi. Více informací o Františku Matouškovi z Chocenického Újezda nemáme. O Jakubu, který je známý jako zvoník Kubajára víme, že si postavil na čp.82; od něj u Kubovčíků. Nejspíš tak byl Kubajára bratr Františka Matouška z Nebylov a tedy druhý syn Šimona z větve pocházející ze Knih.[byl synem Antonína, František byl jeho strýc] Pro to hovoří také zápisek v obecní kronice (1. kniha) kronikáře Václava Matouška na str. 228 — dědu mohl ještě pamatovat nebo o něm podle všeho alespoň slýchal —, kde uvádí, že rod Matoušků na čp.82 je rod pocházející z této linie. Příjmení Matoušek bylo v kraji celkem rozšířené a z tehdy úzkého výběru používaných křestních jmen byl František také častý. Vše vypadá že stejné jméno byla opravdu pozoruhodná náhoda (nebo i záměr: možná zde byla nějaká vzdálená příbuznost). To vše nicméně dává pochybovat o tom, nebyl-li Kubajára příbuzný k Matouškovi z Chocenického Újezda. — Vzhledem k tomu, že Kubajára byl zvoník, dá se předpokládat, že nějaké informace bude možné dohledat v Prusínských knihách, které jsou v klášteře plzeňských Dominikánů.

František Matoušek (Pilař) je zmíněn v Rodinné kronice I. na str. 33 jako člen výboru roku 1874, kde je uvedeno čp.55. Na str. 83 kroniky je pak uvedeno úmrtí Pilařky-Matouškové z čp.56. v r.1956, která byla — podle všeho — poslední potomek z rodu Matoušků ve Střížovicích pocházejících z Chocenického Újezda. (doplněno: 7.1.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 38 je uveden jako člen Republikánské strany v r.1923 Václav Matoušek z čp.80. V r.1927 (na stejné stránce) je pak uvaden Václav Matoušek z čp.55 jako člen strany demokratické, kde je také uveden Václav Matoušek z čp. 82 (otec kronikáře). (doplněno: 9.1.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 41 a 42 je uveden jako člen nového národního výboru (jen první a druhá verze) v r.1945 Václav Matoušek z čp.82. (doplněno: 9.1.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 58 je zmíněn Antonín Matoušek jako děda otce kronikáře Václava Matouška! Po znovupřezkoumání všech letopočtů je zřejmé, že Antonín byl otec Jakuba, bratr Františka a syn Šimona. Jedné generaci navíc odpovídá také vyšší věk otců v linii Kaslů, jenž mají dědice u tří generací ve věku skoro 40 let a k tomu musíme ještě přidat dvanáctiletý odstup po zavražděném Josefu, jak je zřejmé z rodokmenu Kaslů. Podle dosavadních zdrojů je patrné, že Matouš Matoušek (jediný syn Jakuba) zemřel mladý (asi do 35 let) v r.1767 bez pořízení závěti. Šimon, který se mohl narodit několik let před smrtí otce (někdy kolem r.1765) měl podle všeho dva syny Františka a Antonína. František se přiženil do Nebílov a čp.45 prodává v r.1868 (bylo by mu asi 70 let, nebo méně pokud bychom předpokládali, že se oba synové narodili Šimonu Matouškovi později tj. ve věku 30-40 let). Antonín je podle zápisku odveden v r.1818 na 14 let na vojnu (mohlo mu být okolo 25 let). Pokud měl Antonín syna Jakuba po návratu z vojny někdy kolem r.1840, nebo později (věk asi 40 let), pak synu Jakubovi mohlo být 43 v r.1883 -- tehdy stavěl dům na čp.82 --, což by odpovídalo odhadovanému stáří Václavova (kronikářova) děda. Bez Antonína Matouška (jedné generace) by byla v tomto období příliš velká mezera, které jsem si před tím nevšiml (vycházím z předpokladu, že linie pochází od prapředků z Knih). Nyní se tak nejspíš jedná o finální schéma linie Matoušků, podle kterého by mělo být snažší hledat přesné údaje v matrikách nebo v Prusínských knihách. (doplněno: 10.1.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 146 v opisu nalezené listiny z r. 1884 je podepsán František Matoušek z Chocenického Újezda z čp.55. (Asi se jedná o stejného Františka M., který koupil v r. 1868 čp.45.) (doplněno: 6.2.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 351 je v seznamu majitelů domů uveden na čp.45 v r.1839 Václav Matoušek (v r.1789 je uveden Šimon Matoušek). Po tomto zjištění už si netroufám příbuzenské (nebo spíš rodinné) vztahy Antonína, Františka, Šimona a nově Václava dále tipovat. -- Na předchozí stránce je uveden v r.1789 na čp. 12 Josef Kasl a v r. 1839 Jan Kasl, což odpovídá rodokmenu. Vidět je generační posun způsoben tím, že Jan se narodil Josefu Kaslovi až ve věku 40 let, zatímco Šimon se musel narodit Matoušovi do třiceti let. (v obrázku není tento posun správně zobrazen) (doplněno: 7.3.2013)

V Rodinné kronice II. na str. 156 je uveden Matoušek z čp. 82 i z čp. 55 na kandidátní listině. (doplněno: 20.8.2013)

V Rodinné kronice II. na str. 233 - zemřel Václav Matoušek (Pilař) z čp. 56 (doplněno: 5.9.2013)

V Rodinné kronice II. na str. 265 - je uveden Josef Matoušek (bratr kronikáře V. Matouška) z čp. 82, který prodává stavení a stěhuje se do Vlčic (doplněno: 10.9.2013)

V Rodinné kronice II. na str. 282 - Václav Matoušek z čp. 82 jako člen nového výboru soc. dem. strany (doplněno: 13.9.2013)

V Rodinné kronice I. na str. 359 - v seznamu změny majitelů na čp. je Jakub Matoušek z čp. 82 (doplněno: 3.12.2013)

V Rodinné kronice II. na str. 110 - zmíněn děd matky Václava Matouška (kronikáře) Jan Matas z Netunic z čp.9, který si pořídil v roce 1856 první tzv. "železný vůz" (doplněno: 5.2.2014)

V Obecní kronice II. na str. 274 - je uveden Václav Matoušek (zřejmě rod Pilařů), který spáchal sebevraždu u syna na Smederově (doplněno: 5.2.2014)

V Rodinné kronice II. na str. 129 - v r. 1904 rodiče matky Václava Matouška (kronikáře) postavili novou chalupu v Netunicích (Matasojc - u Vojáků) (doplněno: 8.2.2014)

V Obecní kronice - obce Netunice (od F. Kesla) na str. 37 - je zajímavý zápisek týkající se požáru stavení čp. 33 Františka Matouška v roce 1858. (doplněno: 14.3.2014)

V Obecní kronice - obce Netunice (od F. Kesla) na str. 189 - je uveden na čp. 33 František Matoušek -- obuvník ze Střížovic, který vyhořelou chalupu koupil v roce 1843 od Matasů z čp. 9 (naproti přes cestu). V roce 1858 však vyhořel (je zmíněno na str. 37 -- viz. také předchozí zápisek) a v roce 1875 opravenou chalupu prodává J. Runtovi z Nebílov. (Kam se odstěhoval není jasné, ale je možné že do Nebílov.) (doplněno: 23.3.2014)

* číslo stránky je vždy bráno podle čísla stránky na internetu, nikoliv v knize.

Záznamy z nichž bylo čerpáno:

Obecní kronika I str.228 — Popis o čp.45

Obecní kronika I str.44 — Správa obce v době vrchnostenské

Obecní kronika I str.31 — Kaplička

Obecní kronika II str.123 — Odbourání naší kapličky

Rodinná kronika II str.48 — Čp.12

Obecní kronika II str.139 — Otevření nové samoobsluhy

rodokmen Kaslů

Kroniky je možné nalézt na těchto odkazech:

Obecní kronika I

Rodinná kronika I-II